Udává, kolik snímků se zobrazí za jednotku času (standardně za 1 sekundu). Můžeme se setkat s 25 snímků za sekundu (= frame per second - fps) ale i z 30fps. Samozřejmě, čím více snímků, tím lépe, protože se obraz bude jevit plynulejší.         Prokládaný obraz je složen z půlsnímků a čas zobrazení je poloviční než u celého snímku. Bylo to zavedeno kvůli úspoře přenášených dat, protože takto je třeba polovina dat, než u progresivního (neprokládaného) videa. Oko vnímá plynulý pohyb až od hranice přibližně 20 snímků za sekundu. Kdyby se měnily snímky v televizi rychlostí 20 fps, obraz by nebyl příliš kvalitní. Blikal by. A při rychlosti 40 fps by se muselo přenášet příliš moho dat. Proto se zavedlo prokládané video, které zobrazí 50 půlsnímků, tím pádem je přenášeno stejně dat jako pro přenos 25 snímků. Oko má totiž nějakou prodlevu vnímaní jednotlivých obrázků a výsledný obraz se tak bude zdát kvalitnější než u zobrazení 25 celých snímků, neboť jednotlivé půlsnímky pak splynou díky prodlevě oka do pohybu.         Pokud hovoříme o progresivním videu, nelze mluvit o půlsnímcích. V takto zobrazovaném videu se obraz skládá z celých snímků a ne půlsnímků jako u prokládaného videa.         O rozlišení obrazu jsem už mluvil dříve. Teď bych chtěl jen doplnit informace, které se vztahují k videu. V dnešní době je spousta standardů, např.: PAL, NTSC aj. Tyto standardy se liší rozlišením, nebo-li počtem řádků a sloupců. Na obrázku jsou jednotlivé formáty ukázány s příslušným rozlišením. Kliknutím se obraz zvětší.         Jedná se jen o poměr vodorovné a svislé osy. Dříve se hlavně používal 4:3, dnes je moderní 16:9 (tzv. širokoúhlý).