Nyní si představíme základní typy formátů souborů a rozdílů mezi nimi. Úmyslně nechci zacházet příliš do detailů, protože v současné době je nepřeberné množství video formátů. Cílem tohoto přehledu je stručný přehled formátů běžné praxe na středoškolské úrovni a vysvětlení základních rozdílů mezi nimi.             AVI (Audio Video Interleave) formát je nekomprimovaný a užívá se pro práci s videem. Jeho nevýhodou je velká velikost souboru. Dnes se převážně užívá jako tzv. kontejner (obálkový formát), nebo-li formát pro uložení i jiných formátů, jako např. MPEG či DivX.             MPEG (Motion Picture Expert Group) je ztrátový kodek, který komprimuje celé sekvence v závislosti na předchozím snímku (frame). Komprimuje každý snímek zvlášť. Výhoda tohoto formátu je, že výsledná velikost souboru je mnohem menší než u AVI. MPEG formát má standardy MPEG-1 - MPEG-4. MPEG-1 - MPEG-2 se liší převážně maximální rozlišením výsledného videa a datovým tokem. MPEG-3 bylo původně určeno pro HDTV (televize s vysokým rozlišením) a standard MPEG-4 dosahuje největší komprese dat a je vhodný pro nízké datové toky, např. k přenosu videa po internetu.             Kodek pocházející od firmy DivX se proslavil svojí kvalitou komprese. Později odstupuje od normy MPEG-4. Následně tento kodek předčil konkurenční Xvid firmy open-source. Pro uložení se užívá obálkového formátu AVI.             Jedná se o ztrátový kodek od firmy Microsoft a implementovala do platformy Windows. Tento formát může obsahovat informace o licenci, a proto se užívá k nějakým omezením, např. že lze video přehrávat jen 7 dní, pak už nelze. Mluvíme pak o tzv. DRM technologii, kterou WMV může obsahovat.             Tento formát je ztrátový a je převážně určen pro videa pro mobilní telefony díky malé velikosti výsledného souboru. Jedná se o obálkový formát.


            Samozřejmě formátů souborů pro ukládání videa je nepřeberné množství. Cílem tohoto přehledu je seznámit uživatele jen se základními typy, se kterými se může běžný uživatel počítače setkat.