Abychom si mohli blíže vysvětlit, jak fungují např. scanery, musíme si nejprve říci něco o snímacích prvcích (CCD čip, CMOS či Faveon X3).
        Jejich základní princip je takovýto: každý prvek (např. CCD čip) obsahuje miliony polovodičových buněk citlivé na světlo, vrstvičku SiO₂ (oxid křemičitý) a pod ní je vrstvička křemíku. Při dopadu světla na oxid křemičitý (SiO₂ ) se dostane do tzv. excitovaného stavu - uvolní se z něho elektron (tzv. fotoefekt: absorbce světla kovem -> excitovaný stav -> uvolnění elektronu) a ten je přitahován kladnou elektrodou (která je na obrázku znázorněna pod číslem 1), protože je do ní přiváděno kladné napětí. Tímto vznikne v buňce náboj, respektivně napětí, které se pak změří a přivede k analogově-digitálnímu převodníku (A/D), kde se analogový signál digitalizuje a nakonec zpracuje v obrázkovém procesoru. Na obrázku jsou svislými čarami odděleny jednotlivé pixely a je zde ukázáno, jak na levý pixel dopadne více světla než na pravý a tím pádem je zde více, resp. méně elektronů shromážděno u elektrody. Prohlídněte si to zde na obrázku:
        To je velmi snadné. Před každou buňku citlivou na světlo se umístí barevný filtr (tzv. Bayerova maska), který propustí světlo jen s určitou vlnovou délkou. A pokud užijeme tří různých filtrů (jeden na odfiltrování červené barvy, druhý na zelenou a třetí na modrou barvu), tak výsledkem je rozložení do našich již známých třech barev - - červené, zelené a modré. A právě z těchto barev se, podle nabití jednotlivých buňek, složí všechny ostatní barvy. Následně pak tyto buňky, resp. čtyři buňky (čtverec 2x2), udávají barvu jednoho pixelu.